Kuličko, četla jsem tvoje téma hodně pozdě a jen v mobilu, tak odpovídám až teď, a nevím, zda ještě do diskuze nakoukneš. Když jsem četla, co popisuješ, hodně mě to zasáhlo, neboť něco podobného jsme řešili také s dcerou - a nevyřešili :-( Dcera byla také negativistická, bez zájmu o cokoliv, neochotná (neschopná) čemukoliv se věnovat, kašlala na školu i vše ostatní. Příčiny jsou mi v určitém smyslu jasné (ošklivý rozvod s jejím otcem, několikrát byla svědkem domácího násilí, neměl pak o ni zájem - nestýkali se, já se znovu vdala - další děti... chápu, že to měla těžké, ale opravdu jsem nevěděla, jak jinak - líp - zařídit svůj/náš život, aby ji to nepoškodilo). Ale k čemu mi je vědět, proč se tak chová, když to je kvůli věcem, které se staly v minulosti a nejde je změnit? Takže dcera je dospělá, je jí 22 let, odešla již ze dvou VŠ, není schopná najít si práci ani brigádu (vždy po několika dnech tam prostě skončí), momentálně bydlí u babičky, protože tam má KLID (já doma trvala na tom, že když tedy nechodí do práce ani do školy, bude alespoń pomáhat doma, což jí samozřejmě vadilo). Na co se tady nikdo neptal, ale zajímalo by mne: jak se chová k tobě - zda jí na tobě záleží, zda tě respektuje a zda ti pomáhá. Protože jak všichni tady píší, ať ji necháš být a dopřeješ jí klid, tak ano, souhlasím, třeba potřebuje klid, ale měla by se zapojit doma, mít alespoň nějakou povinnost. Je mi jasné a znám ten stav, kdy opravdu není za co dítě pochválit a najít na něm něco dobrého. Prostě dítě, které nic nedělá, o nic se nesnaží, nic ho nezajímá, s ničím nepomůže, nekomunikuje, není schopné normálně odpovědět na normální otázku, dítě, které jí jen to co chce a kdy chce, ignoruje zvyklosti rodiny... Opravdu jsou děti "vysírací" (pardon), které dospělé berou jen jako zdroj (jídla, peněz...) a nehnou prstem. Dceři jsem se snažila dopřávat ten klid, jak si přála, je introvert, ale zjistila jsem, že klid v jejím pojetí = nedělat vůbec nic než co chci, a to, co chci, je válet se celý den v posteli, hrát hry na počítači a randit se svým klukem. Všechno ostatní je ze strany matky buzerace. Co se týká nadváhy, tak určitě zavést životosprávu celé rodině, žádné sladkosti v dosahu, lednice nacpaná zeleninou, pravidelný jídleníček, rozpis jídla co na co je, aby se to nesnědlo hned. Moje dcera tedy nemá nadváhu, ale životosprávu děsnou, a když si v noci se svým hochem dávali "půlnoční svačinky" a sežrali jídlo určené na víkend pro celou rodinu, musela jsem taky razantně zasáhnout. Asi toho motám moc dohromady, ale myslím si, že ve vašem případě je klíčem dobrá psycholožka, která se s dcerou padne, a která ji podrží a ukáže nějakou cestu. Jinak moje dcera teď získala nějakou diagnozu, něco jako neschopnost přizpůsobit se nárokům prostředí, neschopnost spolupracovat a komunikovat s lidmi... ale myslím si, že je to značně selektivní. Jít se svým hochem na fesťák, hodiny pařit na počítači interaktivní hry se zcela neznámými lidmi problém nemá. Vydržet 8 hodin v práci a poslouchat pokyny (např. doplňovala zboží v obchodě) problém je. Každopádně moje dcera má nějaké psychické problémy, které já nejsem schopná rozklíčovat ani vyřešit, a myslím si, že podobně je může mít i dcera tvá. Jinak určitě pomůže čas, může chtít být brzy samostatná a věci si dělat po svém. Tak ji nechat, třeba i na ten víkend samotnou doma s jasně danými pravidly a instrukcemi a jinak ať je to její boj. Jestli přes to všechno, co řešíš, máte spolu hezký vztah, tak to je víc než všechno ostatní, tak se snaž spíš najít cesty, jak jí pomoci (jestli pomoci chce), jinak ji fakt dopřej ten klid. Ale nenech ji nedělat vůbec nic, to není dobrá cesta. Asi jsme tě moc nepotěšila, ale moc držím pěsti!