Upřímnou soustrast. Z vlastní zkušenosti, nejhůř mi bylo cca po půl roce. Zpočátku jakoby mi to nedocházelo, pak jsem se musela starat hlavně o dítě (1 rok) a po půl roce to všechno dolehlo a ta AD jsem fakt potřebovala. Jak říkal doktor, prý člověk jede na nějaké rezervy a pak se vyčerpá. U nás to bylo nečekané, prostě ráno odešel do práce a už se nevrátil. Dávala jsem se dohromady cca 3 roky. Dnes je to dobré, mám jiný život, ale chce to alespoň po čase, až to bude snesitelné, jít mezi lidi, nějaké příjemné trávení času, aby samota člověka úplně nesemlela.