Irmi, přišla jsem o manžela náhle: ráno odjel do práce a už se nevrátil - 46let, infarkt na pracovišti..obrovská tragédie, šok...zůstala jsem v domě sama se 16letou dcerou. AD jsem odmítla právě proto, že mi má lékařka řekla, že potlačí bolest, ale nelze je brát donekonečna a zkrátka každé období se musí odžít. Vím, jak moc to všechno bolí, na nic nespěchej, já jsem jeho věci měla na svých místech rok...nikdy nezapomeneš, bolest časem jakoby otupí, vzpomínky zůstanou a věř mi, že ač to teď tak vůbec nevypadá, budeš žít dál a třeba ne sama...moc držím palce a upřímnou soustrast