Lidé mají jenom omezenou kapacitu soucítění a pomoci. Když jsou zaplavování vjemy, třeba z médií, kde se žádá pomoc či soucit opakovaně a ve velkém množství, tak vypínají.

To zmiňované my a oni je přirozená reakce lidí, vždy v historii tomu tak bylo, pokud se nějaká skupina cítí ohrožená, tak začne to my (od úzké rodiny, po širší společenství) být důležitější než oni. Je to přirozené, protože většina rodičů půjde nejprve zachránit vlastní dítě, pak děti svých kamarádů a až potom ty cizí.