Myslím, že od konce 2. světové války jsme žili v nejmírumilovnějším období lidstva. Byla jen otázka času, kdy se to podělá. V člověku je silně zakořeněn pud sebezáchovy, který je silnější, než "lidskost". Dávám do uvozovek proto, že zkrátka si na to jen hrajeme. Pro každého jednoho z nás je jeho vlastní život a život a blaho jeho nejbližších cennější, než problémy těch ostatních. Jak někomu někdo začne sahat na jeho životní standard, tak je konec. A to se právě děje. Už jsem to jednou psala na rodině a píšu znova, začíná mi být fuk osud migrantů, je mi jedno, kolik a kde se jich utopí a kolik děti umře v Africe. Ač to tak dřív nebylo. Jo, teď je mi to fuk. Myslím, že lidstvo pomalu vstupuje do černého období, kdy se zásadně začne měnit tvář lidstva, složení populace atd. Díky obrovské populační explozi v Africe zkrátka nemůže být na světě dobře pro všechny. A ti co se dobře mají si to chtějí bránit.