sere mne to i na mne , že se zarodávám vlastnímu blahobytu

nekdy mám chvíle, kdy jsem přesvedená, že ta epidemie depresí vyplývá z toho, že v jádru víme, že se v zájmu lastního písečku zaprodáváme a zrazujeme něco důležitejsšího ...ale bojíme se o vlastní dobrobytek ,,,já taky ...a nekdy to dotáhneme dál, než je nutné a znechucení sebou samými se přetaví v agresi vůči těm, co nejsou "my?"

Jak dlouho třeba může člověk v míru sám se sebou žít ve státě, kde mu zákon bude ukládat chránit křesťanské hodnoty a zavře ho, když dá najíst někomu, kdo není "my"?

Jak dlouho může člověk bez poškození na duši žít ve státě, kde děti žijou za zablešených ubytovnách, stehují se co půl roku a nebo jsou na ulici?