Školkáčovi bude za chvíli 15. Ale máš pravdu, že typická sova nejsem, respektive jsem schopná (na rozdíl od manžela a mladšího syna) vstát na budík celkem v pohodě. Vstávám hlavně protože je mi blbý spát, když to chudák dítě musí do školy. A občas si jdu zase lehnout, nebo mám dny, kdy jsem prostě celý den unavená a ožiju až v 10 večer.

Pokud jde o přirozený biorytmus, tak vlastně netuším, dost mi vyhovovalo když jsme byli dva měsíce v Norsku a já chodila spát ve 3 ráno a vstávala před 11, ale tam to mohlo ovlivnit i to, že bylo vlastně pořád světlo.