Evelyn, já byla dřív taky takový typ, že jsem potřebovala ráno všechno dělat pomalu a musela jsem mít ráno dost času, nejmíň hodinu... No a časem jsem se dostala k tomu, že teď mi v 6:15 zvoní budík, zhruba v tu dobu ke mně dorazí syn, zaleze si na chvíli ke mně a ještě chvilku dospáváme, v 6:40 vylezeme z postele, on snídá, já dodělám svačinu (část máme připravenou dopředu), připravím si sobě jídlo do práce, vypiju čaj, vyčistím si zuby, učešu se, nalíčím, oblíknu, mezitím to samé syn, ten se stačí i nasnídat...v 7:15 vycházíme z domu...takže cca 35 minut...ale když jsme jednou zaspali, tak jsme to samé stihli i za 20 ...a to tedy včetně toho, že umyjeme po sobě nádobí, zkontrolujeme okna, sporák...většinou i cestou vyhodíme odpadky... Ale oblečení, tašky a částečně tu svačinu máme připravené večer... Takže ono se to asi dá i naučit a zvyknout si...už máme oba prostě svůj sled činností, které děláme každý den automaticky a ve stejném pořadí den co den...tak všechno stíháme, nepleteme se sobě do cesty a na nic nezapomeneme...venku se před brankou potkáváme s kamarádkou a její dcerou, jezdíme část cesty společně, děti ráno na zastávce hrajou na babu, honí se a v autobuse pusu nezavřou - to je u nás takové normální ráno...