Kudlo, mně to asi docela práci dá. Nejen, že nerozumím módě, ale většina toho, co "by se mělo" nosit mi připadá nepohodlná a/nebo se v tom "nějak necítím". Nakonec jsem se naučila chodit v kravaťáckém prostředí v černých kalhotech a přijatelné "halence" (košili), v uvolněnějším v džínách. Ale to až na starší kolena. A dodnes tedy často volím hadry, které v kolegyních vzbuzují hodnocení "má svůj styl", aby se vyhnuly přímějšímu "fakt divný".

Jako matka školkových dětí jsem šla na přijímací pohovor na pozici mzdové účetní v takových řekněme městských pohorkách (kůže, ne barevné funkční materiály) a volných zelených bavlněných (džínovina) šatech končících někde na tkaničkách těch bot. Samozřejmě nenalíčená, bez barev a laku. Vzali mě, kolegyně mi pak říkaly, že je ta kombinace a schopnost přijít v tom na výběrko "zaujala". Uchazečku v kostýmku v lodičkách s nalakovanými nehty a perfektním účesem nevzali. Rozhodovalo spíš jak jsme napsaly testy a co jsme říkaly u pohovoru. Ale ne na každou pozici je takový přístup možný, to je jasné. Proč musí nějak "vypadat" někdo zalezlý v kanclu u pc mi uniká.