Přidat odpověď
holky to píšou dobře. Lidi mají představu, že vzít koně do terénu je ta nejjednodušší věc na světě, ale není.
Takže pokud je kobylka hodná "doma", trénujte s ní DOMA. Ať jí můžete chválit, ať má pozitivní zážitky a hlavně ať má co nejméně zážitků typu "paničku přetáhnu". Existuje takové rčení o koních - když jim dáš tolik času, kolik potřebují, zabere to méně času".
Pracujte zatím na věcech jako základní obsluha (aby nekopala) a základní trénink ze země.
Jestli je sama, tak je nejspíš nešťastná a vystrašená. Kůň, když nemá parťáka, tak se bojí, nemůže si pořádně odpočinout, nevyspí se (koně spí velmi málo, ale tu cca hodinku velmi tvrdého spánku - kdy fakt vypadají jak mrtví, leží na boku, klidně i chrápou a nejsou k probuzení - POTŘEBUJÍ - pokud nemají někoho, kdo je "hlídá", tak neusnou) - tj. je klidně možný že po nějaké době u vás už je úplně hotová z nevyspání.
Takže bych se přimlouvala za to, aby jste jí dali zase do ustájení - spousta lidí to dělá ne proto, že by nechtěli mít koně doma, ale proto, aby byl kůň s ostatními koňmi.
Další varianta je pořídit kamaráda - ideálně zase koně, haha - méně ideálně jiné zvíře. Kozy "mluví" podobným jazykem jako koně a obvykle spolu dobře vycházejí, ale musela by to být koza nerohatá (aby při hraní koně neporanila) - hňup (kastrovaný kozlík) by nemusel stát moc a jsou inteligentní a když se jim člověk věnuje, tak jsou jak pejsci. Nicméně - pokud s nimi nemáte zkušenosti, tak to nejspíš cesta není.
Pro ilustraci - já si na zimu beru koně z pack station - v létě jezdí s turistama do divočiny. Jenomže je ve stádě, šéfuje tam tomu, šéfuje koním i na trailu. U nás ho mám ve stájích, ale v paddocku (na sousedy dosáhne, ale je mezi nimi hrazení) a na traily nakonec jezdím sama, protože jsem nenašla kompatibilní společnost. I pro zkušeného, šestnáctiletého valacha QH, který v podsattě celý aktivní život "chodí do lesa", bylo hrozně těžký odejít do lesa SÁM jen s člověkem.
Po třech letech si troufám tvrdit, že mi věří natolik, že spolu zvládneme všechno - třicetihlavé hejno divokých krocanů řítících se lesem (ptáci cca 20+kilo), kojoty (na ty kůň kašle úplně), rysa (potkali jsme několikrát) - i přátelskou bábu, co na nás přátelsky mávala turistickou holí... a úplně naposledy za zadkem náklaďák, na louce nad námi pluh a proti nám buldozer - ale to jsem bála, že to kůň neustojí - naštěstí řidič buldozeru zacouval na kraj a vypnul motor.
To, že si s vámi "venku" dělá co chce, to je prostě špatně - ona vám nevěří (že jí ochránítě před koňožrouty), tak se "ujímá velení" a protože jí "dovolíte" ujmout se velení, tak vám o to méně věří.
Chcete toho moc po ní i po sobě - důvěru a spolupráci si musíte vybudovat "doma", v kontrolovaném a chráněném prostoru, než jí vezmete ven mezi psy, cyklisty, srnky, zajíce, motýlky (ano, kůň se může leknout i motýla), poletující odpadky, sousedy s cirkulárkou, puberťáky túrující ATVčka a vítr (ve větru se všichni koně víc bojí / plaší, protože blbě slyší).
Zkuste i doma pořádat "pochodová cvičení" - kůň jde vedle vodiče, s volným vodítkem a přizpůsobuje rychlost chůze vodičovi - pomalý krok, rychlejší krok, zastavit, klus, pomalý krok, dva kroky couvnout, rychlejší krok, zastavit.... a chválit, chválit, chválit...
Předchozí