Když s těmi staršími lidmi je to někdy těžké. Třeba jsou čilí, pracují, ale generačně řeší jiné záležitosti, takže se třeba ve spousta věcech neorientují, nebo mají jiný přehled, případně si začínají uvědomovat vlastní zranitelnost, dívají se na život zpátky a tak. Já mám třeba rodiče cca okolo 60, se spoustou pracovní odbornosti a životních zkušeností, ale o spousta věcech absolutně netuší, protože to nemuseli řešit. Plus to dědictví je fakt citlivá věc.
Babička mi chtěla odkázat nemovitost kvůli mému častému stěhování po různých nájmech. Vždy jsem já to ledabyle odkývala, protože jsem ji nechtěla zklamat při konci jejího života, nevěděla jsem, co s tím, protože tam bych fakt bydlet nechtěla. tak jsem se s tím svěřila v rodině, že o tom babička někdy mluví -hned byl požár na střeše, že chci obrat právoplatné dědice. Vzali si babičku do parády a omluvili se mi zpětně. Pak už na to nikdy nepřišla řeč, majetek se preventivně přepsal ještě za babičky života na dědice a mně se ulevilo. Ale strašně mě mrzela ta první reakce rodiny, jako kdybych snad byla intrikánka, zlodějka. Kdyby to snad babička nakonec na mě odkázala, asi by mě úplně zavrhli.
Kazdopádně v rodině je spoustu nemovitostí, všichni skuhrají, jak se o to MUSÍ starat- a já si vzala hypotéku.