"bylo to myšleno tak, jestli prudkou reakci druhé strany na nějaké naše počínání (třeba ti rodiče s tím domem ve vedlejší diskusi, ale nejen) je záhodno vnímat jako "asi jsem něco přehnal, když jim to tak vadí, musím vzít zpátečku" nebo "podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí jsem nepřehnal nic, pokud jim něco vadí, tak ať řeknou na férovku co a můžem se bavit)."

A co nějaký zlatý střed? Po prudké reakci se zamyslet a hlavně vzít v úvahu celou osobnostní a vztahovou historii zúčastněných? Chci-li s tím člověkem dál vycházet, tak mám vždycky možnost mu svůj nesouhlas sdělit citlivě s ohledem na jeho potřeby a je jedno, jestli ten nesouhlas dal najevo slušně nebo neslušně.

No a hlavně, děsně tady rozebíráš vedlejší diskuzi, přičemž si tam dosazuješ prudké reakce, které ale vůbec nebyly zmíněny.