Tak to já si radost udělám ráda

Mně jde v tomto případě spíš o to, aby moje děti neviděly, že lze mít cokoli, co člověka napadne (zaprvé tedy miliardáři nejsme a zadruhé je to nepedagogické )

Ale nedopřát si drobné radosti a sem tam radost nákladnější, považuji skutečně za sebemrskačství.

Nemám ani tak zkušenosti s tričky za litr - oblečení si vybírám podle toho, co mi sedí a líbí se mi a hlavně z duše nenávidím jeho nákupy (což platí i pro boty), jen sem tam se pro něco nadchnu.

To, nad čím přemýšlím já, jsou spíše opravdu ty drobnosti.

Znám milionářskou rodinu se třemi dětmi - mohli by jich mít třeba třicet, na jejich vzdělání, oblečení i výživu by bohatě měli, ale přesto když s nimi od malička jezdí po výletech, ani u moře jim nekoupí zmrzlinu, nebo jen jednou, jedou v paštikách a zavařených svíčkových a po výstupu na český hrad, ve chvíli, kdy si děti jejich kamarádů u stánku kupují zmrzlinu, párky v rohlíku a jiné blbosti, co k výletům prostě patří (mj, jako odměna za výkon a ochotu vláčet se s rodiči po místech, které děti zas až tak nezajímají ), vybalí z tlumočků opět chleby s paštikou, přikusují rajče za zahrádky, a když se sakra rozšoupnou, rozdělí jim matka tatranku na 3 díly. K pití žádná malinovka, žádná kofola, žádná bublinková voda, žádná horká čokoláda - čaj, pramenitá voda...

Jasně - celé je to nesmírně bohulibé - nekonzumují nezdravě, učí se žít šetrně, ale pořád vidím jejich obličejíčky, jak přežvykují 3 dny starý chleba rozmáčený paštikou, šťáva z rajčete jim stéká po ručkách (nevadí, máma má v mikrotenovém pytlíku mokrou žínku namočenou doma v umyvadle) a smutně pošilhávají na jinak také normálně živené děti, jak jsou upatlané hořčicí, polité kofolou a se zmrzlinou i na čele...