"Já být na vašem místě, tak bych se do toho nemíchala.

Jestli to tedy chápu dobře, tak tvůj manžel není dědic. Takže vám do toho defakto nic není. Já ti i věřím dobrý úmysl, ale už jsem mockrát poznala, že není dobré se míchat do záležitostí jiných lidí (tchánovci+dědic X a Y). Vy jste navrhli řešení, to bylo odmítnuto, tak bych to vzala na vědomí a dál se neangažovala. Ať si poradí jak umí. Může to možná znít hnusně, ale v tuhle chvíli je to pro všechny asi nejlepší, co se dá udělat. Však oni se spolu nakonec nějak dohodnou.

Posuzování toho, na co tchánovci mají a na co ne, toho bych se zcela vyvarovala, to je jejich věc.

Kdybych byla na místě jednoho z dědiců, tak by strašně záleželo na okolnostech, ale pokud by vztahy byly normální, tak bych svůj podíl nevymáhala, ale ani se ho nevzdávala, nechala bych to ležet. On ten nárok sám od sebe nezanikne. Až by byla příhodnější doba, třeba se barák někdy přece jen prodá, tak pak by se rozdělil."

Manko,

máš pravdu, de facto nám toho nic není. Ale šlo manželovy rodiče, bylo vidět, že se v tom plácají, nevědí, co budou dělat, tak jsme se my zamysleli a zkusili něco vymyslet. A dostali kapky.

Teď už budeme fakt velmi pasivní.