No měla jsem doma něco podobného, on se teda zhoršoval postupně - nejprve přestal jezdit na vandry a dovolené v přírodě - prý toho plný zuby z vojny no a pak chtěl chtěl zůstávat na tom hotelovém pokoji a spát...pak si párkrát dal roční pauzu v práci a nakonec chtěl zůstat doma s nejmladším détětem - taková pěkná výmluva, proč nechodit do práce. Ne že by doma nic nedělal, ale prostě nenápadně čím dál tím míň. Ta jeho "rodičovská dovolená" mi pak už hnula žlučí hodně, protože on hrál PC hry a dítě odkládal k tabletu nebo nechával řvát (nemohl ho loicky slyšet, když měl u hry sluchátka), na hřiště ho nebavilo a nedej bože, aby ho vodil na nějaký kroužek.
Taky jsem pak už jezdila na dovolené sama s dětmi a snažila se s nima dělat aspoň něco já...nakonec jsem se po našem rozchodu dozvěděla, že jsem měla zájem jen o děti a ne o něj....
Vydržela jsem to déle než vy jste spolu, ale jsem ráda, že mi bouchly saze a žijeme už odděleně. Radu nemám, nemyslím, že by s tím šlo něco dělat - trápíte se asi oba dva. Pokud ti manželství za to stojí, tak nějakou psychoterapii, aby jsi se netrápila s tím, s čím nehneš?
Přeju hodně štěstí