Většinu rad jsi tu už dostala.
Já kdysi také začínala jako totální amatér a pořídila si rovnou dva hřebce. Profíci mě a bráchu měli za totální cvoky.
Kluky jsme vychovali, nevykastrovali, ale koupila jsem je jako tříměsíční hříbata.
Obsedli jsme je sami, úplně bez problémů, tomu mému je dnes 20 let. V ohradě na něm vozím děti, dcera se na něm učí jezdit.
Venku pod sedlem - s mlaďochem to byly strašné boje, kdo z koho. Nenechal toho nikdy. Ale je to hřebec (ten druhý se vždycky ovládal potáhnutím malíčku)
Když jim byli asi tŕi, absolvovala jsem kurs Parreliho výcviku. Používám to jako doplněk výchovy a soužití s koněm a funguje to skvěle.
Jedu vyjížďku, cestu zpátky slezu, zavážu uzdu, koně pustím na volno a jdeme procházkou domů. Na ruku ho beru až na silnici.

Zkus ještě jednu věc - mimo vyjížďky ji ber ven jen na ruce na vodítku. Jako se psem. Navážeš tak rychleji kontakt, ona si oťuká okolí tím šmejděním na ruce. To ji nech zkoumat, pást se. Ale pod sedlem fakt ne. To je práce a nic jiného.
A zvažovala bych druhého koně. Jeden je fakt chudák.
Bráchovi ten jeho umřel, ihned jsme museli sehnat nového. 14 dní jsem spala ve stáji, nedokázala jsem ho tam nechat samotného.

Jinak bych ale oponovala s vyjížďkou samostatného jezdce. Naši koně jsou spolu pořád, ale na vyjížďky jezdí většinou po jednom. Úplně bez problémů.