Anonymní, v určitém slova smyslu ti rozumím.

Dovedu velice dobře pochopit, jak je strašně těžké odolat zájmu jiného muže, pokud jsi leta vdaná, sex už není co býval a ty si umíš užít zájem jiného. Odolat takovému pokušení se dá velice těžko. Ono se hrozně snadno odsuzuje někomu, kdo to nezažil. A ne každá, kdo to nezažila, tak to nezažila proto, že nechce a je věrná z povahy. Před takovými kloubouk dolů. Bez ironie. Ale kolik je žen nespokojených, ale přesto věrných proto, protože zkrátka jsou rodinou natolik vytížené, že nemají čas, nebo nemají odvahu.

Jenže není nevěra jako nevěra. Ty ses zamilovala, dá se říct bezhlavě a to je větší průšvih než nevěra sama. Tu zamilovanost já osobně u dospělé ženské moc chápat nedovedu, já se nikdy nezamilovala tak, abych kvůli milenci takhle blbla. Takže lék na to, jak se odmilovat nemám.
Dovedu pochopit touhu "užít si" s někým jiným, ale budovat paralerní vztah, když rodinu bořit nechceš, to mi hlava nebere.

Spíš než si snažit namlouvat jeho špatné vlastnosti, které stejně nevidíš, bych zkusila dělat něco jiného.
Zkus si představit, co by se stalo, kdyby to prasklo. A jednou to praskne, na to vem jed. Takové příběhy o tom, že někdo měl leta letoucí paralerní vztah a nikdo nic netušil, to jsem viděla jen tady na rodině. Reálnější scénář je, že se to provalí, kor když se všichni znáte. A fascinuje mě, že se to za dva roky dosud nestalo. I když záleží na tom, kolikrát za ty dva roky jste spolu byli. Jestli dvakrát, tak to ano, na to se přijít nemusí. Podle toho co píšeš, tak to asi bude daleko intenzivnější. Co budeš dělat, až se na to přijde?
Pak další lék jsou děti a rodina. Neber si to zle, ale pokud máš čas na milence, tak asi nejsi povinnostmi manželky a matky příliš vytížená. Takže upnout svou pozornost tam. Jak jsem psala, touhu si užít s někým jiným dovedu pochopit, ale i kdybych chtěla (jakože nechci), tak si neumím představit, kde a kdy bych vzala čas na stálého milence. Úlet se může stát, ale pravidelně tvrdit manželovi, že chodím na jógu a běhat za milencem, na to už musí mít člověk žaludek.
Neber to jako moralizování, sama taky nejsem svatá a sama jsem se dlouho musela srovnat s tím, co a jak vnímám, cítím, jak moc jsem se za ty roky v manželství změnila. Píšu to jako člověk, který tvoje pocity, únavu vztahu dovede pochopit, ale zároveň ti říct, že tohle už je opravdu o level jinde. Praskne to, jestli to okamžitě nestopneš, přijdeš o manžela, protože chlapi se s nevěrou ženy srovnávají daleko hůř, všichni tě odsoudí a budeš sama nešťastná, odvržená všemi. Tohle si pořád v hlavě opakuj. Jinak fakt už nevím, co jiného by mohlo zabrat.