nemůžu 2x týdně z domu, abych neokrádala děti o čas.

Ale takhle jsem to nepsala. Já se taky přece utrhuju. Mám svoje koničky. Ale ten čas si dělám špatně. A ještě do toho NAVÍC milence... Fakt si to nedovedu časově představit.
Navíc, pokud jsi četla ode mě víc než jen ty poslední dvě věty, tak jsem psala, že já dovedu moc dobře pochopit, jak snadno se podléhá lichotkám a zájmu jiného muže po x letech manželství, kdy se kolikrát komunikace omezuje tak akorát na to co bude k jídlo a co zase děti vyváděly ve škole, starosti, věčně není čas nebo peníze... Známe to všichni. Já to moc dobře chápu.

Ale táhnout to dva roky s kamarádem manžela je prostě o level větší hnus, než ojedinělá, občasná nevěra s někým jiným. Na to názor nezměním a klidně mě tu umlaťte.
A ta zamilovanost mi taky moc sympatická není, myslím, že v tomto věku je to takové (ach jo, jak to říct, aby se dalších x příspěvků netočilo kolem jednoho slovička). No, je to takové "nepatřičné".
Ano, sympatie, zalíbení, přitažlivost, to všechno se může stát a stává v jakémkoli věku, ale taková nekritická zbožňující zamilovanost, kdy člověk nevidí a neslyší a je mu přitom není schopen dohlédnout dál než za svoje růžové brýle, to si myslím, že ke zkušeným lidem, co mají už něco za sebou prostě nepatří. A teď do mě...