Klíííd, bude líp. Tři děti holt dají zabrat, náš nejmladší je tedy starší, ale zase tak na úrovni zasekleho tříleťáka. Neudělám nic, už dávno se s okolím nesrovnavam, chodím na půl úvazku do práce, ze začátku me to nabijelo, teď spíš ubiji. Prostřední jde do školy a nemá ani tašku ani penál. Je čas.... jedu až pod tlakem termínů. Nič nehrotim, zjistila jsem, že vše se dá dořešit později. Třeba dcera nepřinesla žk, neměla jsem kam napsat omluvenku, tak jsem ji napsala na papír, učitelka si všimla, že jsem se sekla o týden, takže špatně, omluvila jsem se, nestihla jsem to v termínu kvůli uzavírání známek a docházky, nastesti mí to prominula a omluvila, jinak by asi měla dcera samé 1 a 3 z chování. No co, hlavně, že jsme zdraví!