No, u nás doma nejvíc pokulhává úklid. Bydlím s dětmi sama, dceři je 18 a je v invalidním důchodě, syn má 12 a půjde do 6. třídy zš. Mám tak nějak standartně pocit, že nám to tady spadne na hlavu. Stále zavalena prádlem, stále likviduju špinavé nádobí, všude drobky, hromady prádla dělá obzvlášť dcera. Ta je zcela závislá na mně ve všem. Poslední roky jsem měla dvě brigády (a jednu nárazovou na doma, nepravidelnou). Už jsem řekla DOST a dnes jsem jednu ukončila. Změnila se mi situace, dcera opouští ZŠ speciální a jsme už odkázáni jen na sociální sllužby. Do stacionáře jsem ji dostala, ale jen na dva dny v týdnu....zbytek bude na mně. Syn je problémový týpek, chodí do dyslektické třídy a problém není až tak v učení, jako v jeho chování, povaze, přístupu....navíc běháme furt někde (neurolog, psycholog...). Úspěšně jsem tento rok dořešila šílenosti typu rozvod, opatrovnický soud pro dceru, přezkoumání příspěvku na péči, ,přezkoumání ztp/p, proběhli jsme se k lékařské posudkové komisi, k soudnímu znalci a já nevím co ještě.....nějak mě to všechno vyčerpalo......ráda bych se hodila trochu do klidu, ale jsem pořád jakási vynervovaná....synova puberta taky stojí za to, dává mi pěkně zabrat. No holt, všichni nějak válčíme, je dobré si pokecat s kamoškou, popít, postěžovat si, zdrbnout všechno. Mně to hodně pomáhá. Ráda čtu, chodím do knihovny. A na vycházky do přírody. Když mám někdy dopoledne pro sebe, prolezu sekáče, zajdu si na oběd....atd.