Aby se na to v zájmu rodinných vztahů a vlastního duševního zdraví vykašlala a neřešila to.

Ona ten byt platí? (To bych to pak řešila trochu víc, ale ne na krev)

Jak to, že bydlet s babičkou, dědečkem a strýčkem bylo nevhodné, ale jen s dědečkem a strýčkem je OK? Bylo to jen tou babičkou (teď je o člověka míň)? A ví to ti zúčastnění vůbec?

Rodiče to mohli klidně prohrát v kartách a nedat nikomu nic. Takto ta dcera získala byt, kterej ale logicky nemůže hned využívat, když v něm bydlí otec, a správně na něho nechce tlačit (IMHO by mi to přišlo dost chucpe tlačit na člověka, kterej mi daroval byt, ve kterým bydlí, aby se kvůli mně omezoval). Možná to není úplně spravedlivý stylem půl napůl, ale ono by to vlastně kvůli vývoji situaci ani moc nešlo (rodiče nechali u sebe bydlet toho, kdo to zrovna potřeboval, to považuju za velmi velkorysé.)

Myslím, že dcera č. 2 na tom není tak ošizená, aby mělo smysl se ozývat. Pokrýt náklady vlastní rodiny v prvé řadě sám by mělo být samozřejmé, možnost bydlet s prarodiči je významná pomoc, ale není to nic nárokového.