A já jsem psala, že hned má jít na švagra s vychcaností? já bych to řešila nejdříve objasněním situace rodině dcery 1 a až kdyby měla nadále dojem, že její muž se nebude tísnit v bytě s cizím puberťákem, řekla bych jí, co si myslím. Bylo by to něco ve stylu, že švagr má dost velký vliv na dědečka, když s ním žije a je pravděpodobné, že by dědu mohl obměkčit (myslím, že naopak synovce v bytě nechce on a nenápadně ovlivňuje dědu, ale to bych asi vytasila, až by mi ruply nervy). A jestli to fakt nijak nejde, měli by přispět na nájem synovi. Jsem totiž přesvědčená, že v tom odmítání vnuka má pazoury švagr. Kdyby totiž dceru 2 a její rodinu rodiče nesnášeli, nedarovali by jí byt, že.