no ale může nastat i situace:

"hele, Dvojko, já vím, že ségře jsme to poskytli, ale já už jsem teď starej a utahanej a rád bych měl svůj klid"

a co potom? přinutíš k tomu toho dědu, abys nebyla škodná, nebo budeš žít s pocitem doživotní křivdy, že sestře poskytli a Tobě ne a sestra je vyžírkovská mrcha?

"Vyhýbavá odpověď nemá místo tam, kde jde o matérium a ještě k tomu nutné, bydlet se musí."

To si děláš legraci? Ten vnuk přece není v žádný existenční nouzi, že by musel jít bydlet pod most. Dvojka by jen musela vypláznout pár tisíc za kolej, což se jí nechce, ale de facto je to JEJÍ primární povinnost vůči tomu synovi a fakt není žádná křivda, pokud jí s tím nikdo nepomůže.

A ano, uvědomuju si, že úplně spravedlivý to není, že se o tom tomu dědovi lze zmínit, ale už mi přijde hrozný stavět to tak, jak to nanášíš "když jsi pomoh ségře, tak teď pomoz i nám" a vlastně ho dostávat do pozice, jako by to bylo nárokový a aby se musel omlouvat a vysvětlovat, pokud to tak nebude chtít udělat.

Ctít ho jako pána domu (což de facto je, jen udělal bohužel tu pošetilost, že formálně tím pánem udělal tu dceru) by bylo poprosit, a respektovat jeho rozhodnutí, ať bude jakékoli, bez trpkostí a výčitek - třeba jen v duchu - vůči němu.