Šuplíku,

to je věc názoru.

Já si myslím, že víc mimo je DOSPĚLEJ člověk, kterej si NÁROKUJE věci, který nejsou otázkou nároku, ale něčí dobrý vůle, kouká druhýmu do talíře a zlobí se, když tam náhodou vidí o trochu větší porci.

Myslím, že bydlení u prarodičů není nic, s čím by bylo možný jen tak samozřejmě počítat, a to ani když bylo poskytnutý někomu jinýmu. Standard by měl být "potřeby svoje a svý rodiny si zajišťujeme s partnerem primárně sami", je-li nám ochoten někdo poskytnout něco navíc, je to super, ale je to příjemnej bonus navíc, nikoli něco, u čeho se můžeme oprávněně zlobit, když to nedostaneme. Samozřejmě do toho NEPOČÍTÁM nějaký průšvihy, nemoc, vyhoření a tak, tam bych tu pomoc očekávala víc, ale tady to není ten případ.

Buchli říká, že už to měli slíbený, to je ovšem zas jiná písnička, protože sliby se maj plnit (případně nějak vysvětlit, když se změní situace natolik, že to nejde), ale bez urážky a upřímně mě fascinuje pocit DOSPĚLÝCH ZDRAVÝCH dětí, že by měly mít i nadále automatický nárok na pomoc od svých starých rodičů.