"Mně je vůbec proti mysli, když si dospělí, zaopatření lidé vůbec něco takového od svých rodičů nárokují. Může samozřejmě nastat v životě složitá situace, kdy člověk rád využije podobné nabídky rodičů, ale i tak by to mělo mít své meze. Ne si dopředu plánovat, že za několik let nacpu rodičům do bytu své děti, abych ušetřila na jejich ubytování na VŠ. Je třeba si uvědomit, že ti rodiče, i když to nakrásně slíbili, nebudou ani mladší, ani zdravější, a spíš se zamyslet nad tím, jak jim můžu pomoct já, než pověsit jim na krk členy své rodiny."

Karkulíno, vnímám to hodně podobně.

Je tam ve hře dost věcí, a dost asi takovejch, o kterejch nevíme - na jedný straně ten slib, na druhý straně možná změna situace. Já si myslím, že obecně je nejlepší spoléhat se především na pomocnou ruku na konci vlastní paže s tím, že když lezou tlustý do tenkejch, tak je člověk za pomoc rád, ale jakmile s ní začne počítat jako se samozřejmostí a to i v době, kdy mu nic nikam neleze, tak má velkou pravděpodobnost, že si nabije pusu.

Ovšem myslím si, že když to slíbili, tak by si Dvojka ze strany dědy zasloužila přímou odpověď, proč to nejde. Myslím, že třeba "hele, Dvojko, promiň, já vím, že Ti to babička slíbila, ale je to už pět/deset let, babička už není a já už se cejtím moc opotřebovanej na to, abych bydlel v jednom bytě s mladíkem, chtěl bych už mít svůj klid" by bylo dostačující a myslím, že asi jen Herodes by v takovým případě trval na svým.