Nejvíc mě nučil táta, kdysi jsem to tu popisovala, zkusím to sem zkopírovat:
mě můj táta odmalička trénoval tak, že jsme četli spolu knihy filosofické a fyzikální (myšleno fyzikální v obecném smyslu fyziky, tedy vlastně fyzikálně-filosofické, typu Leibnize apod.).
Měl vymyšlený systém, kterým můj rozum trénovat, knihy měl seřazené podle toho, abych od elementárních zásad klasické aristotelské logiky přecházela postupně ke složitějším vztahům. Technicky to fungovalo tak, že jsem dostala knížku, kde mi táta ukázal, odkud kam si mám přečíst text, a poté jsem mu měla svými slovy říci, co jsem z toho pochopila, pak on mi vysvětlil (pokud jsem to nepochopila nebo pochopila blbě), co tím je ve skutečnosti míněno. Pak jsme třeba srovnávali tenhle přístup s přístupem jiného autora z minula. A nedostávala jsem takhle k přečtení celé knížky, jen mi z nich táta vybral vždy pasáže, úměrné mému věku a znalostem (to platí hlavně pro knihy fyzikální, protože s tímhle jsme začínali, když mi bylo asi 8 let). Postupně jsme takhle za léta prošli fyzikou a filosofií, s vrcholem v německé filosofii, končili jsme Kantem. To už jsem byla na gymplu, takže jsem to zvládala už poměrně dobře číst celé, ale pořád jsme to dělali systémem přečtení kapitoly (dokonce kupodivu napřeskáčku, on to táta měl vymyšlené) a následným rozborem.
A průběžně jsme k těmhle obtížným a společně zpracovávaným knihám dostávala k přečtení knížky o životě těch fyziků a filosofů, beletristické, abych si dokázala zasadit jejich myšlenky i do kontextu jejich doby a osobního života. Třeba mi hodně utkvělo Keplerovo zadumané hledění na Vlašskou kapli a následný nápad s elipsou :)

Hodně mi dali i oba dědové - jeden lásku k zahradě, rukodělné zručnosti a náhlým nečekaným nápadům, druhý k jazykům, knihám, vyřezávání, sběratelství a určitému šelmovsví.
Babička mě naučila dost z péče o domácnost, šití a tak (má hospodyňskou), ale hlavně takové to, ono to vyzní asi divně, když se to takhle napíše, ale prostě to, co v mých očích patří pod "modrokrevnost". Od příběhů o mých předcích až určitému, i když ne přímo definovanému, naplňování "noblesse oblige".

Teta (zároveň je to moje kmotra) mě přivedla k francouzštině, malování a matematice, ona byla ta, která mi sháněla olejové barvy a učila mě aspoň základy malby. A taky ona přemluvila mé rodiče, aby mě dali na matematickou školu, a učila mě vidět matematiku jako matematiku, ne jako počty, ale jako esenci abstrakce. Přestěhováním jsem sice na matematické škole nepobyla dlouho, ale i tak to za to stálo a lásku k vyšší matematice mám díky škole a i tetě napořád.

Brácha je můj celoživotní parťák, s ním jsme se nějak učili souladně, společnými silami propálili stůl, utrhli vanu, našetřili na vlastní mikroskop... tam asi nejde říct, kdo z nás učil koho.

No, a máti a její matka... ty mě naučily hlavně vybudovat si opevněný vnitřní svět, do kterého lze schovávat věci pro mě důležité, které nechci dát okolí v plen.