Tak můj tatínek i děda se mnou také vedli takové edukativní rozhovory, ale jen občas, příležitostně, rozhodně to neměli jako promyšlený systém. Bylo to přirozené zakomponované do běžného života, mezi běžné činnosti.
A nezahrnovalo to žádnou četbu se zpětnými rozbory, knihy jsem dostávala prostě jen k dobrovolnému samostatnému přečtení.
Také ze mě tedy nic není, možná měli přidat a přitvrdit