"na mě denně mluví studenti a ještě očekávají, že já budu mluvit na ně. A u toho musím působit energicky a přátelsky, prostě nasadím masku, ale někdy jsem z toho tolik unavená, jako bych skládala uhlí."


Tohle mám stejně.
S příchodem do práce nasadím masku, musím působit rozhodně a přátelsky, po práci sednu do auta a nechci slyšet - a hlavně pronést - ani slovo, dokud si v klidu nedám kávu a neotřepu se.
Když se se mnou chce někdo svézt domů, trpím, chci být po cestě sama a potichu.