Ne, nesouhlasím s tím. Smrdí mi to sebeobětováním, a nelíbilo by se mi to, ani kdyby na místě otce byla matka.

Tohle byl důvod, proč jsem si dlouho nedovedla představit, že budu mít děti - že to bude znamenat nějakou takovohle absolutní oběť.

A vůbec mi to přijde divný i vůči těm dětem. Copak ony nejsou TAKY vlastní život?

Ovšem to, že člověk kvůli dětem musí svůj dosavadní život modifikovat, to mi přijde normální a naopak by se mi zdálo sprostý, kdyby jeden z partnerů (jedno kterej, i když častější to asi bývá u mužů) nechtěl měnit nic a v důsledku toho by pak "přestat žít vlastní život" musel tím víc ten druhej.