Silvie, jo, jednoho takového mám doma, pro syna by udělal cokoli...s čímkoli za ním přijde, tak se mu hned věnuje, pomáhá mu realizovat různé jeho nápady, často kvůli tomu odloží něco, co zrovna šel dělat a jde se mu věnovat, často s ním jezdí všude možně, i když by se raději povaloval a odpočíval...na jednu stranu je to úžasné...na druhou stranu to má i svoje stinné stránky, protože zatímco já se snažím syna učit, že není na světě sám a že někdy musí počkat, nebo se snažím naučit ho trochu samostatnosti, tak manžel většinou ochotně jde, pomůže poradí, udělá i to, co syn umí sám...někdy mě to trochu štve, ale zase si říkám, že syn bude mít na takového tátu určitě lepší vzpomínky, než kdyby se o něj nezajímal...ono u něj je to asi i tím, že jeho otec se mu takhle nevěnoval, často ho od různých věcí vyháněl, že to radši udělá sám a že on by to zkazil...myslím, že právě proto to manžel se synem dělá přesně opačně...sám mi to kdysi říkal, že ho mrzí, že s ním táta víc věcí nedělal a že se od něj mohl ledacos přiučit, kdyby ho neodháněl...