Chápu tu větu tak, že musí přestat žít JEN svůj vlastní život. Zahrnout do svého života už navždy to dítě/děti, ale samozřejmě i matku dítěte. A na to fakt nestačí jen omezit svoje volnočasové aktivity, to je nebetyčně zjednodušující pohled
No a někomu se podaří víc, někomu méně.

Momentálně je to pro mne důležité téma, až depresivní. Pracuji s dětmi, které mají různé potíže, u kterých vyplouvá na povrch, že jsou způsobeny nepřijetím dítěte. Rodiče se nedokázali naladit na ty děti, a musím říct, že v 99% případů je to otec, který buď úplně od rodiny odešel, nebo v lepším případě funguje pouze jako finanční zdroj rodiny.
Samozřejmě mají ty rodiny různou historii, někdy jde o zvenčí normálně funkční manželství, kde se asi na finančním zabezpečení dohodli oba tak, že otec bude vydělávat způsobem, kdy je veškerá péče o děti zajišťována matkou. Vesměs to dopadá tak, že matka tu zátěž neunese (jaké překvapení ...) a utíká si odpočinout do práce. Ve výsledku jsou jejich děti ponechány napospas vzdělávacím a výchovným institucím, které nemohou nikdy nahradit plnohodnotně funkci rodičů.