"Monty, ale ty hrany se neobrušují tím, že popřeš, co dítě cítí nebo že vůbec něco cítí samo od sebe. Nebo že to ignoruješ. "

Bouřko, přesně.

Myslím, že se lecčemu dá u dítěte citlivě odpomoct, ale určitě ne tak, že dotyčnýmu dáš najevo, že když cítí něco, co se tobě nehodí do krámu, tak je vadnej a bude s tém muset něco udělat, protože to je jeho problém.

A samozřejmě že to neznamená, že dítěti ve všem ustoupím nebo v něm budu posilovat to "nežádoucí".

Celej ten koncept o neurotických rodičích (ne že by žádní neexistovali, ale asi to nebude tak naddimenzovaný) mi připadá jako výmluva a alibismus sobce, kterej radši nechá dítě se trápit, aby pro něho náhodou nemusel hnout prstem.