"poukázat na to, že i strach, který někomu (Monty) nemusí dávat smysl, může mít dost racionální základ. Ale hlavní záměr byl poukázat na to, že i ty iracionální dětské strachy si zaslouží nějaký respekt, že řešit je lámáním není dobrá cesta a že rozhodně nejsou jen výsledkem projektování matky do dítěte."

Bouřko,

ano, to je přesný.

A ignorovat to mi připadá snad ještě nebezpečnější než ty "neurotický matky", kterých ovšem ve skutečnosti až zas tolik neznám, a i u těch, o kterejch si to tak trochu myslím, bych se to neodvážila tvrdit s určitostí, protože "nechodím v jejich mokasínech" a u řady problémů si vůbec neumím představit, jak to vypadá.

Přirovnala bych to asi ke stavu, kdy člověk "za bezdětna" má větší náchylnost říct si "to je ale nevychovanej parchant, to si ho nemůžou trochu zkrotit", a teprve když má sám děti, tak mu dojde, že některý věci se prostě zkrotit nedaj.