Přidat odpověď
Kat,
ano, a většina z toho nemá hysteráky ani noční děsy.
To je to, o čem píšu.
I na zvládání a prožívání dětského strachu existují určité normy.
Tady se často hraje na to, že nic takového není. Ale ono je. Když dítě nechodí v roce, je to normální. Když nechodí ve dvou, je to už podezřelé a ve třech je každému jasné, že dítě má nějaký problém.
U psychické zralosti a prožívání platí totéž. Kdyby bylo "úplně všechno v normě", tak nepotřebujeme ani žádné psychology, ani psychiatry. Dítě něco nemusí zvládnout úderem konkrétního roku, ale nemá cenu se tvářit, že je stejně normální bát se zůstat hodinu sám doma v pěti jako v patnácti.
Předchozí