No právě, snažím se říct, že řešit jestli je někdo "normální" je úplně absurdní
A snažit se vměstnat dítě do škatulek normálnosti je ta špatná cesta.

Beru to tak, že nás mají autisté naučit oprostit se od té xenofobie, strachu z odlišnosti, přehodnotit naše pitomý pravidla. To my jsme vadní, že to nevidíme, ne autisti.

Na tom přece nestojí svět, že někomu dítě řekne, že má hranatej, kulatej, puntíkovanej obličej. Soustředila bych se na to, v čem je jinej, protože v tom bude s velkou pravděpodobností jednou vynikat Podpořit tu jinakost, a okolí (a především sobě) vysvětlovat donekonečna, jak je ten jeho pohled přínosný a obohacující. Vidět to dobrý