"Hele mne ani nepohoršuje, když to někdo má celý hozený jinak. Třeba jako Ty. Že to prostě jako samozřejmost nebere, nebo posuzuje recipročně."

já myslím, že na mým přístupu nic k pohoršení není, že je logickej a v daným kontextu i poctivej. Já jsem nikoho ze svých prarodičů vlastně nezažila, takže u mě se ten řetěz "přetrh" přirozeným vývojem situace. Můj táta deklaroval, že se starat o vnoučata ve smyslu, že bych mu je "frkla" na delší dobu, nebude (jak by to dělal doopravdy a zda by nezměnil názor netuším, protože se nedožil).

U mě ten řetěz navázala znovu moje pěstounka , která byla ochotná nám děti pohlídat, a já to mám díky všem těmhle okolnostem zakódováno nikoli jako "samozřejmost", ale jako velkou vzácnost, který je nutný si vážit (pro jistotu podotýkám, že tohle po mně v žádným případě nechce moje pěstounka , jen já si uvědomuju, že jsem to vlastně vůbec nemusela mít, ale mám to), a možná díky tomu budu zase ochotná já v nějaký míře hlídat svým dětem, protože vidím, jak ten vztah navázali a jak je to hezký.

"Tady mne ovšem zvedla ze židle ta drzost kázání jinejm o tom, jak jsou špatní rodiče, co svýmu dítěti poskytnou JEN nukleární rodinu, a zároveň dodání ve smyslu "já jsem babičky POUŽILA a sama hlídat nebudu, túdle"."

Ale tohle vnímám naprosto stejně jako Ty.