"akorát je pak logický i to, že se tomu jeden pak vyhýbá. A ne že čelí tomu "vy na nás kašlete", přičemž ono to nemusí být řečeno takhle úplně natvrdo, ale cítíš to tam."

Bouřko, ale to už je pak zas věc, se kterou se musíš popasovat.

Stejně jako oni nemůžou nařídit Tvému dítěti, jak se má chovat, a Tobě, jak ho máš vychovávat, tak zas nemůžeš Ty nařídit jim, jak na to reagujou.

Pokud ta rovnice je "já dělám, co je v mých silách, ale přesto nedokážu/nechci přesvědčit dítě tak, aby to pro ně bylo snesitelné", tak jako jediné řešení vnímám omezit kontakt s nimi (bez ohledu na to "kde je pravda" a jestli je dítě "nevychované" nebo jestli má jaký problém nebo jestli jsou prarodiče - protože předpokládám, že se jedná o prarodiče - moc nároční - tohle je ze samý podstaty o subjektivních pocitech), a následné jejich "vy na nás kašlete" jako neoprávněnou stížnost, protože prostě jiné "čisté" řešení to za situace, že ani jedna strana nechce/nemůže nic měnit, to moc nemá.

A vy jste zvolili právě toto řešení, pravděpodobně po zralé úvaze, takže oni by se podle mého názoru měli srovnat s tím, že je to důsledek jejich přístupu k věci (a rozhodnout se, zda za těchto okolností ten přístup změněj nebo ne) ale vy byste se podle stejnýho vzorce měli srovnat s tím, že jejich reakce je zase důsledek vašeho přístupu (a rozhodnout se, jestli s tím chcete něco dělat nebo ne).

Já bych za nejvhodnější považovala (pokud vy máte pocit, že už fakt nemůžete jinak nebo vám zásadně vadí jejich výchovné metody) výčitky ignorovat a reagovat na ně "za dané situace nevidíme jiné řešení, nazdar."