Ja byla v situaci, kdy se mi petiletak moji tehdejší kamarádky začal hrabat v tašce (hledat něco dobrého) a místo toho aby ho kamarádka usmernila sama, tak jsem byla vyzvana, ať mu vynadam. Proste jsem měla být za tu zlou já, aby to nemusela být jeho máma. Já ale nechci vychovávat cizi děti. Ať si je vychovávají jejich rodice.

Zas na druhou stranu, nezapomenu jak jsem jela v Praze s tehdy pětiletém synem tramvaji, kdy můj syn sedel a nějaký chlapík to nemohl rozdychat a neustále to komentoval, měl blby řeči o dnešní mládeži, atd. Syn to naštěstí vůbec nevnimal, mám dokonce dojem, ze během toho rozhorceneho monologu usnul. Chlap byl čím dal víc hlasitý, až to nevydržel můj manžel, který sedel o par sedadel ve predu a poslal ho do patřičných mezi.

Ale celkové mám radši děti akcnejsi a zvídavé.