sovice,
kdysi tu byla debata na téma aktivit dětí v restauraci, v podstatě polarizovaná jestli koutky pro děti jo nebo ne a děti jo nebo ne, v paměti mi utkvěl příspěvek angrešta, který psal, že nepovažuje za klíčové hračky a dětské koutky, ale ten rituál a stolování, jehož má být dítě součástí... od útlého věku. Tj. ne že se rodiče přišli najíst a pobavit a dítě se nudí a buď lítá a dělá bugr, nebo si maluje v dětském koutku, což nějak kosmeticky "řeší" ten problém, ale prostě že dítě je součástí dění a stolující společnosti, komunikace u stolu i dění, a je od něj i očekáváno, že takto nasaje to chování.
A fakt je, že třeba v Itálii, kde pobýváme často, fakt tolik nevídám rozjívence ani koutky s pastelkama, ty děti stolujou s rodinou. Jsou součástí dění, nejsou vyčleňovány a následně trpěny nebo zabavovány.