Hele, tohle je prostě tenký led. Když byly moje starší děti v tomto věku, zjistila jsem, že jezdit na dovolenou s přáteli s podobně starými dětmi je poněkud rizikové, zejména kvůli těmto střetům ve výchově. U nás tedy nešlo o žádné lezení za krk a neznám rodiče, kteří by neumravnili dítě zabírající místo v autobuse a pod, ale i tak to bylo náročné, když šlo třeba jen o to "jak se stoluje, zda se musí dojídat a kdy dítěti dovolím zmrzlinu", nebo třeba kdy šlo o trávení volného času. Jeden bývalý kamarád mi kdysi nechutně okřiknul dítě, které přes můj zákaz stále sem tam strčilo do pusy sníh - bylo to na horách a zas tak zásadně mi to nevadilo, ale on na ní zařval, že chudák tříleťačka nadskočila leknutím (a já s ní). Jeho manželka pak klepla knížkou po hlavě moji extrémně hodnou dcerku (tehdy 4letou), když se hýbala u čtení před spaním - nebyla jsem u toho, ale vím, že kdyby to bylo lehké a v kamarádském duchu, nepřišla by za mnou dcerka zalykající se pocitem křivdy a nespravedlnosti. Často jsem byla v situaci, kdy kamarádka mi sdělovala, že "tohle by nedovolila" a já zase litovala její děti, jak je cepuje jak na vojně (říkala to v přítelském duchu a já jí teda nejspíš nic, že její děti lituju). Začala jsem pak jezdit na dovolené jen už s rodinou, nebo kamarády o kterých vím, že mají dost podobný způsob výchovy.