To máš pravdu - pro každého je jinde ta míra toho, co je přijatelné nebo v pohodě, ale myslím, že kromě nějakých vyložených výchovných extrémů se to dá většinou ukočírovat bez nějakého narušení vzájemných vztahů.
Já mívala ještě problém v tom, že moje dítě bylo objektivně "nejzlobivější", takže jsme v tom nejhorším věku začali jezdit na akce výhradně s lidmi, kteří měli taky děti s Aspergerem. Tam vždycky autistickou scénu vyšvihl někdo jiný, a navíc jsme věděli, že všichni si procházejí něčím podobným, a nikdo nesoudil, a navíc jsme si spolu dokázali ty situace rozebrat a občas si vzájemně i něco poradit.