tak já považuju za pravděpodobný, že si to neuvědomujou tak katastroficky jako my rodiče, jsou to mladí kluci.

Držím jim palce moc, jako asi my všichni tady, ale neprožívám to tak, že by mi z toho bylo špatně, a ani si nemyslím, že by barvitost představování, jaká to asi musí být hrůza a utrpení, byla přímo nebo nepřímo úměrná kvalitě daného člověka, ani že by to, že já se tady z toho hroutím, jim tam jakkoli pomohlo.