Tragiko,
takže Tvůj otec dal jednomu svýmu vnoučeti všecko a druhýmu nic, a udělal to tak, že obešel Tebe, abys to nemohla nějak "napravit"?
To je tedy hodně zvláštní počínání.
"Ale jak říkám, taky by se mi nelíbilo, kdyby někdo zpochybňoval moji závěť a dožadovat se majetku, který jsem mu, s plným vědomím a potvrzením notáře, odepřela."
To chápu, ale myslím si, že dědický spory nejsou obecně nic hezkýho, a že se tam spoustě lidí leccos nelíbí, a kde je pravda, to ví často jen pámbu. Ten člověk by pravděpodobně namítal, že není pravda, že by splňoval ty podmínky pro vydědění, tj. že se o Tebe nestaral apod., nebo že k tomu měl dobrej důvod, protože Ty ses chovala nehezky k němu, a třeba by měl i pravdu (hypoteticky, nemyslím, že Ty bys něco takovýho dělala).
Tady v tomto případě by se - zase teoreticky - Tobě jako dceři nemuselo právem líbit, že tímto způsobem jedno ze Tvých dětí úplně "utřelo", a chtěla bys to zvrátit, abys i jemu mohla dát jeho spravedlivý díl. Což by mi přišlo logické a zpochybnit takovou závěť by asi byla jediná cesta, jak toho dosáhnout (krom toho,že by se rozdělil sám "obdařený" bratr)