moje nejstarsi dcera se take bala chodit sama. Chodila dlouho jen za ruku, ne sama. Myslim, ze kdyz to neni styl, ze "visi za ruce na rodici", ale jde sam a tebe vlastne vede kam chce on, tak to je v poradku. Ten strach nakonec odboura, az ziska jistotu. Vlastne to asi bylo neco na principu plysaka, akorat misto plysaka jsem byla ja.

Muzete take zkusit treba posilani od jednoho rodice k druhemu - napred vzdalenost treba na dva kroky a postupne zvetsovat. Je to pekna hra.