7mi, jasně, to chápu, i když to někdy může vypadat absurdně (musela jsem coby nezletilec mít "opatrovníka" v dědickým řízení po mámě a nemoh mě zastupovat táta, kterej by si v reálu radši uříz nohu, než by mě ošidil, ale chápu ten princip, protože ne každej je takovej).

A když už jsi "na drátě", nevíš, jak je to s tím vyděděním, jak se dohadujem s Danou? Má pravdu ona, že se to nedá zpochybnit nebo jen velmi těžko, že se dědic nestaral nebo choval neřádně, nebo já, že by to mělo naopak docela velkou šanci na úspěch?