Nečtu, tak nevím co kdo psal, omlouvám se.
Ideální je, když pes nestihne zjistit, že se dá nepřijít a že je to fajn.
Navíc v pubertě to zkoušejí...
I když ideální přivolání se svým psem nemám, poprvé v životě jsem si ho dokázala nezk... ;), tak ti řeknu, co mi fungovalo. Když začal kravit v pubertě, jako že - přijdu na přivolání těsně mimo dosah a hele jestli mě chytíš, případně - nojo, teď mám něco na práci, budu si tu čtvrt hodiny čuchat a přijdu potom - tak v týhle době šel na stopovačku a neslezl z ní, dokud puberta neskončila, jen na místech, kde bylo bezpečný nechat ho lítat a nehrozilo, že ho budu potřebovat přivolat teď hned. A na takových místech jsem ho volala vždycky jen ve chvíli, kdy bylo jasný, že přijde (nemá nic důležitějšího na práci). A odměny. A blbnutí a hra a pustit...
Nicméně 90% vycházek byl fakt na vodítku, než bylo vidět, že je po tý největší pubertě.
Důvod byl ten, že když je pes navolno a prdí ti na přivolání, tak se odměňuje sám - svobodou, hraním, čucháním, děláním věcí, který bys mu nedovolila, a tím se jeho "nepřicházení" posiluje. Tak jsem ho měla uvázanýho, abych tohle nechala vyhasnout.
Samozřejmě pokud jdem došla já k němu, nikdy jsem nenadávala, aby se nechal i do budoucna aspoň pasivně odchytit, a pokud on už došel ke mně, vždycky jsem ho chválila, aby se mu vždycky vyplatilo přijít...
Když jsme tohle nějak zvládli, pak už šlo dělat věci jako učit ho, jak daleko je ok ode mě chodit, jak má na dálku zastavit a počkat a tak...

Takže pokud můžu já pseudopsovod cokoli radit, pozitivní motivace a nenechat ho nepřijít - když už je navolno, neplýtvat povelem v situaci, kdy vidíš že nepřijde, a navolno ho pokud možno nenechávat, aspoň tu stopovačku ať za sebou courá.