Podle mě v debatě je trochu zmatek ohledně psychického a fyzického zvládnutí jídla...Když si někdo vypěstuje na jídle závislost ( nebo na pití), tak má prostě problém, ta klapka nefunguje a žaludek se může roztáhnout do obřích rozměrů..A je hrozně těžké se ovládnout, člověk má pocit velké oběti a nespravedlnosti. Taky jsem to jednu chvíli měla, při dálkovém studiu jsem se začala odměňovat chvilkami pohody s dobrým jídlem, a už to jelo...Vystoupit z toho nebylo lehké,přišlo do toho i celkem složité životní období, a jedno k druhému, (naštěstí jsem díky sportu měla dost svalů a přibrání bylo v řádu kil, ne desítek kil ),a tak to má podle mě docela hodně lidí. No ale nakonec se mi to podařilo. Ve chvíli, kdy psychika je v pořádku, pak je mnohem jednodušší pár dní jíst míň, žaludek se stáhne a mnohem dřív se cítíš plná..
Jak tam je ale ten psychický faktor, je zle. Já mám spíš sklony k závislosti na jídle, můj manžel spíš k závislosti na alkoholu, oba to víme, a snažíme se chovat podle toho..

A jinak k tématu - opravdu existují lidé, kteří mohou sníst obrovské porce jídla a nepřibrat. Každý metabolismus je jiný a v genetické loterii občas někdo vyhraje jackpot