Jas,
myslím, že je to u každého jiné, čímž nemyslím 7 mld. typů lidí.
Velmi záleží na ostatních oklnostech, jak člověk žije, co dělá, jaké má stresy, trápení. Nejvíc asi na tom, zda náhodou nežije v nějaké tutlané, nepřiznané nebo překroucené lži - např. "manžel je pako ale to jsou všichni a tak co já s tím, 5 větrníků mě uspokojí líp". Nebo - "od 40 už nic nemá cenu, stejně všichni jsou vypasení a nějak to doklepu"...
Fakt nejsem znalec, jen vím, že jídlo nemá nahrazovat jiné radosti. To se pak může člověk programovat jak chce, nedoprogramuje.

Kdyby do vody zlý a (mo)mentálně zaostalý král vysypal cukr, místo soli, budu jedním z posledních lidí, kdo to zjistí. Jako dítě jsem si sladkého "užila", při 2.těhotenství zejména čokoládu, ale to je minulost.