Inko, je to zvláštní s tím pitím. U nás doma byl vždycky sirup a ráno ke snídani horký čaj. Tuším jsem ho nikdy nedopila (protože byl jednak horký a druhak mi nechutnal), trpěla jsem žízní, ve třídě pila z kohoutku. Když jsem povyrostla, mámu jsem iritovala, že si po ránu dávám velkou sklenici vody se sirupem a nechci čaj. Údajně se to ráno musí. Má to tak do dneška. děsně se diví, když dávám dětem ráno ke snídani džus....
Doma pijeme hlavně vodu, máme ji rádi a jak podotkla Bin, občas pijeme ředěný džus - prostě nám to tak chutná. Na výletech kupuju většinou ledový čaj, mirindy apod jsem dětem vymluvila, výjimečně mne ukecají, ale ty velké už to ani nechtějí a ta malá má nejraději vodu (malé pitíčko jí koupím, když chce, ale většinou nechce). Kolikrát si o ní řekne i v restauraci, což mne překvapuje (může si vybrat kofolu nebo dom limonádu, cokoli).
Tajímavé je, že když jsem u našich, voda mi nechutná a ptám se na ten sirup - nějaký fix z dětství, přitom doma ho nemám, vůbec mi nechybí.