Přidat odpověď
Nevím, jestli byste mi tu uznali 62-3/165 za štíhlost a nevím, zda byxte mi uznali za "bez námahy" to, že čím jsem starší, tím víc mi stres a úzkost , myslím, akutní, brání jíst a hubnu , např. když se dcera najednou nečekaně ocitla koncem červny v nemocnici, tak od chvíle, kdy nás vezla rychlá, do chvíle, než ji propustili, jsem určitě zhubla - nevím kolik, nevážoila jsem se, ale bylo to patrné dle oblečení - kalhot - pak jsem se zase dojedla, ale na svoji běžnou váhu .
Miluju čokoládu a celkově jím sladkého víc, než je vhodné, jím obecně vzato ráda a neomezuju se, ale stres, nekdy úzkost apod., mi brání s enajíst, takže netloustnu.
Je to bez námahy?
Zároveň když jsem víc ve stresu, úzkosti, nervozní, tak mám sklon k takovýmu fyzickýmu neklidu a hyperkatititě a i hůř spím - a zhubnu
v klidnějších obdobích zase přiberu
mám tak víceméně od konce střední školy
ale to kolísání je v rozmezí cca 3 kg, až na nějaká období, kdy ten stres byl dloihodobější a šla jsem třeba 6 kg pod normání váhu
kolegyně si taky myslí, žemám štěstí a nestoustnu, protože vědí, že jsem nkdy nedržela žádnou diatetu a kolikrát vod, že se fakt futruju, ale neznají to celé
Takže je to bez námahy?
Předchozí